Rozhovor s Lucií Guarnido

Lucie, co pro tebe znamená tanec?

Tanec je pro mne něčím nesmírně důležitým. Jako by tu byl odjakživa se mnou, už od dětských let. Je to moje práce, koníček, motivace, mé sny a touhy, je tím, co mě neustále nutí, abych se zlepšovala, poznávala. Neumím si představit sama sebe bez tance. Při tančení jsem šťastná, v tanci prožívám a vyjadřuji své pocity, tancem oslavuji radost a utopím v něm smutky. Nikdy jsem nebyla bez tance a tanec vyplňuje velkou část mého života.

Čím se v tanci inspiruješ?

Často je to hudba. Hudba je pro nás všechny velice důležitá, často víc, než jsme si schopni uvědomit. Hudba je nádherná. Flamenková hudba je plná emocí, syrová, upřímná... A potom rytmus „compás" přinášející brilanci, lesk... A hlas, flamenkový zpěv, který je sám o sobě esencí dramatu. Opravdu, flamenková hudba motivuje a inspiruje téměř každého. Stejně důležité jsou pro mne osobnosti z historie i ze současného flamenkového světa, které obdivuji. Snažím si je připomenout, když tančím.

Myslíš si, že by se flamenco mohlo stát stejně univerzálním žánrem, jakým je například jazz? Nebo jej spíš považuješ za umění výlučně španělské?

Jsem přesvědčena, že flamenco se už stalo tímto univerzálním a mezinárodním žánrem. Důkazem je nejen množství kvalitních flamenkových umělců pocházejících z nejrůznějších zemí, ale i fakt, že flamenco dnes existuje v mnoha místech světa, kde stále získává nové a nové fanoušky. Jestliže je nadšení pro flamenko univerzální, pak se i toto umění samo stává univerzálním.